Japonština používá omezenou sadu znaků: samohlásky a, i, u, e, o, dále hlásku "n" a slabiky utvořené s některými souhláskami. Pro naše účely vystačíme se slabikami:
Mezi každými dvěma znaky může být jedna mezera.
Program dostane text zapsaný latinkou a má rozhodnout, zda je možné jej vytvořit pomocí těchto pravidel.
Úlohu jde vyřešit jedním regulárním výrazem.